Co možná nevíte ...

Proč tetřev požírá drobné kamínky?

Auerhahn im Schnee Tetřev je velmi vybíravý býložravec. Podle ročního období se živí borůvkami, výhonky, jehličím a pupeny smrku a borovice kleče. Kamínky v žaludku se potrava rozmělňuje a tetřev ji tak lépe stráví. Vzhledem ke svým zvláštním požadavkům na potravu potřebuje tetřev k životu určité prostředí – například vysoko položená místa v národním parku. Pro ochranu tohoto vzácného a vůči vyrušování velmi citlivého živočicha je důležité dodržovat zásadu chodit pouze po určených stezkách a respektovat návštěvní řád národního parku.

Proč najdeme jedlové šišky na zemi jen velmi vzácně?

Tannenzweig mit Tannenzapfen Jedlové šišky rostou vždy vzpřímeně na nejvýše umístěných větvích. Na zem padají pouze jednotlivé jejich šupiny a středová část šišky (tzv. vřeteno) zůstává na stromě. Naopak šišky smrku na větvi visí a padají na zem vcelku. Proto v lese na zemi najdeme běžně pouze šišky smrkové, často společně s bukvicemi, tedy plody buku lesního. Smrk, jedle a buk jsou také třemi nejčetnějšími stromy na území národního parku.

Kdo na podzim v lese troubí?

Röhrender Rothirsch auf Waldlichtung Každoročně lze od poloviny září v lese slýchat zvuky jako z pravěku. Projevuje se tak začátek jelení říje, která trvá asi čtyři týdny. V tomto období se samci a samice páří. Protože však každé stádo laní má pouze jediného dominantního samce, dochází mezi samci k soubojům o revír. Hlasité projevy říje mají odradit konkurenty a udržet stádo pohromadě.

Proč se po slati chodí jako po peřině?

Moorauge des Latschenfilz Slatina neustále oplývá vodou. Přítok je však vždy vydatnější než odpar a odtok. Obsah vody v ničím nedotčené slati může být až 95 procent. Půda je zde proto houbovitá a měkká jako matrace. Tvoří ji hlavně rašelina, což jsou vlastně odumřelé slatinné rostliny, které plně nezetlívají a ukládají se ve vrstvách. V rašelině je uloženo velké množství oxidu uhličitého. Proto mají slatiny a jejich ochrana takový význam pro zpomalení změny klimatu.

Co je to vlastně prales?

Mit Moos bewachsener Totholz-Baumstamm Slovo „prales“ je často ztotožňováno s deštným lesem Amazonie. Obecně se však pod tímto pojmem rozumí les nedotčený člověkem a lidskými zásahy. Oblasti pralesního charakteru najdeme i na území národního parku – například v blízkosti Zwieslerwaldhausu. V přírodní zóně byl les ponechán vlastnímu vývoji. Z někdejších hospodářských lesů tak na bavorské i české straně postupně vzniká budoucí prales v srdci Evropy.

Co ryjící prasata hledají v zemi?

Wildschwein wühlt im Boden Prase divoké je všežravec. Jeho potravou jsou listy, houby, tráva a kořeny, ale i larvy hmyzu, ptáci nebo vejce. Při hledání potravy prasata rozrývají lesní půdu a podporují tak její provzdušňování i růst rostlin. Nacházejí přitom bukvice a žaludy, které jsou jejich oblíbenou potravou. Aby i navzdory prasatům bukvice zůstaly v zemi a vyklíčily, vytvářejí buky v nepravidelných intervalech velké množství plodů. Tyto roky hojnosti se projevují i na počtu divokých prasat: při velkém množství bukvic mají zvířata dostatek potravy a plodí více potomstva.

Na čem si nejvíce pochutnává kůrovec?

Borkenkäfer in Baumrinde Mluvíme-li o kůrovci, myslíme tím obvykle lýkožrouta smrkového. Jak již jeho název napovídá, žije tento brouk především v kůře smrků. To je často příčinou odumření stromu, neboť brouci narušují transport živin. Za vhodných podmínek může dojít i k přemnožení s dalekosáhlými následky pro les, v němž pak vznikají místa a prostředí, která jsou vhodným domovem jiných živočichů nebo hub.

Proč si strakapoud hraje na kováře?

Buntspecht an einem Baum Aby mohl strakapoud velký rozlousknout šišky a ořechy, zastrkuje je do škvír v kůře nebo do otvorů po větvích. Pak do nich udeří zobákem. Těmto místům se říká „kovadliny“. Strakapoud velký je ve střední Evropě nejběžnějším druhem svého rodu, neboť je ve výběru potravy velmi přizpůsobivý. Jinak je tomu v případě strakapouda bělohřbetého: živí se pouze hmyzem, který žije ve dřevu listnatých stromů. Tam, kde tyto stromy nerostou, není jeho přežití možné a je proto velmi vzácný. V národním parku však hnízdí hned několik párů.

Proč některé stromy rostou na chůdách?

Baum mit stelzenartigen Wurzeln Pokud mladý stromek vyklíčí na ležícím mrtvém kmeni, obroste tento kmen svými kořeny až k zemi. Jakmile se mrtvý kmen zcela rozloží, vzniká místo něj prázdný prostor a někdejší mladý stromek nyní stojí na svých kořenech jako na chůdách. Na území národního parku to není nic vzácného. Mrtvého dřeva je tu totiž víc než dostatek.

Jak se změna klimatu projevuje v národním parku?

Buchenzweig mit frischem Laubaustrieb Následky změny klimatu se nevyhýbají ani národnímu parku. Opad listů z buků se za posledních 50 let posunul o tři týdny dopředu a průměrná teplota v Bavorském lese se výrazně zvýšila. Navíc byly v národním parku prokázány druhy, které původně pocházejí z teplejších oblastí, např. zlatohlávek tmavý. Rovněž lze pozorovat pokles hladiny podzemní vody z důvodu nedostatku srážek. Jaké další následky změna klimatu přinese, uvidíme teprve v budoucnu.

Která houba je „zázračná“?

Zunderschwamm an einem Baumstamm Troudnatec kopytovitý je dřevokazná houba vyskytující se především na buku a bříze. Četné velké plodnice můžeme na starých bucích najít i v národním parku. Jejich využití je již po tisíciletí velmi rozmanité. Dužnatá část houby sloužila k topení a uchování ohně (odtud název troudnatec) a používala se také jako k výrobě textilií nebo k obvazování ran.

Proč je mrtvé dřevo plné života?

Flachkäfer Peltis grossa Asi třetina ze 35 000 druhů vyskytujících se v německých lesích je vázána na mrtvé dřevo. Podílejí na jeho rozkladu a plní tak v lesním ekosystému důležité funkce. Téměř všechny druhy obývající mrtvé dřevo jsou druhy vysoce specializované. Některé organismy žijí na osluněném mrtvém dřevu listnatých stromů, jiné pak ve vlhkém zetlelém dřevu jehličnanů. Díky této proměnlivosti pak vzniká nespočet drobných biotopů pro stejně nesmírný počet druhů.

Jak se sčítají rysi?

Luchs im verschneiten Wald Rys je největší evropská kočkovitá šelma a po úspěšném českém reintrodukčním projektu realizovaném v 80. letech 20. století je opět jedním z druhů přirozeně se vyskytujících i v Bavorském lese. Provádí se jeho podrobné pozorování a výzkum jeho populace. Jedna veličina je přitom poměrně důležitá: kolik zvířat v této oblasti vůbec žije? Odpověď nám poskytují tucty fotopastí ukrytých v lesích. Čtyřnožce lze na fotografiích identifikovat jednoznačně. Každý rys má totiž jedinečnou kresbu srsti. Uplatňuje se tak zde stejný princip jako v případě lidských otisků prstů. 

nach oben nach oben